neděle, ledna 29, 2006

Podpořte Tučňáka 3.díl

/* převzato z blogu Běžícího Tučňáka */

V mém plánu je na dnešek napsáno 1/2 v závodním tempu. Musel jsem si to přečíst 2x, abych uvěřil, že jsem si to nevymyslel. Hezky jsem se na to prospal, neboť popolední běh má v zimě ještě větší kouzlo než ranní. Trasa byla jednoduchá. Podél řeky do Klecánek (11,5) a zpět. Říkal jsem si (ostatně jako vždy), že vyběhnu a s tempem se uvidí. Půjde to - nepůjde to. Vždyť jsou jen dvě varianty.
Na první picí (hrozné slovo) zastávce bylo tempo 5min/km. Pro mě slušný, za současného klimatu, dýchání jen nosem, musel jsem si šáhnout na záda, zda mi nenarostla křídla.
Jedna důležitá okolnost: led téměr nula. Proto to mohlo fičet.
Až k otočce se nedělo nic zvláštního. Až na to, že se mi chtělo jet zpátky vlakem. JJ přepálit se nevyplácí.
Po mých dosavadních dvou maratonech jsem přemýšlel čím tělo nakopnout. Banán žaludek potěšil ale nepomohl, voda odehnala dehydrataci a čaj (dal-li se vůbec nazvat čajem) akorát zahřál. Speciální domácí výrobek s hroznovým cukrem mě ulepil, ionťák chtěl hned zase ven a Coca mě málem přizabila. Vzpoměl jsem si nedávno na firmu Nutrend, jejíž výrobky jsem kdysi konzumoval a fungovaly. Objevil jsem, že jejich Enduro snack by mohl být tím pravým.
Na otočce nastal pokus. Vyndat tubu, čichnout, poválet v ústech, sebrat odvahu to polknout. A …

Fantazie. Jako bych právě zase vyběhl od nuly. Krok se stal lehčím. Cestou zpátky jsem stihl pomazlit rozverného psíka, ale slečinky co k němu patřily, ty nechtěly.
Závodní tempo skončilo na kopečku ve Stromovce. Ale i tak 2:00:39 k mé spokojenosti. A tělo ? Lebeda. Však to znáte :-)

pátek, ledna 27, 2006

Podpořte Tučňáka 2.díl

/* převzato z blogu Běžícího Tučňáka */

Včera v půl osmé večer, ukolébán teplou večeří a splněnými úkoly, začal jsem přemýšlet o ranním výběhu, zda zkusím ten lupičský šátek, jestli dám promeškanou osmičku nebo ztracenou patnáctku. Jak už to bývá - zazvonil telefon.
Cože mi kamarád volá tak večer, uvažoval jsem. Ještě než jsem stačil říct ahoj, ozvalo se: “KDE SEŠ !!??” V hlavě mi proběhl nanosekundový reset, v mžiku se oživily paměťové registry (Bill Gates by nad tou rychlostí zbledl) a já si uvědomil, že už půl hodiny mám hrát mariáš. Nastal zběsilý přesun na Žižkov a za 20 minut už jsem prohrál první tři koruny.
Hra se jako obvykle protáhla do ranních hodin a tak ráno po třech hodinách spánku bych si sotva zavázal tkaničky. Dospal jsem skoro do sedmi a do práce přibral “preventivně” druhý baťoh.

Časově se to hezky poskládalo, a já už věděl, že běh dneska BUDE za světla. Řešil jsem akorát takovou maličkost - kde. Po středečním ledování se mi do Klánovic vůbec nechtělo. Vzpoměl jsem si na kousek cesty, kterou jsem bezpočetněkrát projel na biku cestou na Černý most. Je to asfaltka, a protože v Praze na silnicích led není, nemusel by být ani tam. NEBYL !!!
Hostavice je to místo zaslíbené. Z jedné strany je vjezd jen pro dopravní obsluhu, z druhé je to slepé, resp. od hráze jednosměrné. Tomu odpovídala i frekvence aut - napočítal jsem jich 8 za hodinu.

Připadal jsem si jak na jaře. Teplo, sluníčko, suchý asfalt. Už vím jak to asi bude vypadat v běžeckém ráji.
První kolečko jsem dal jen po asfaltu ve svižném tempu a dalo to 11,5 minuty.
Ve druhém jsem se nechal zlákal suchou trávou podél potoka. Ucházející terén, ne horší než podél Váhu v Piešťanech. Doběhl jsem za domy z opačné strany než v prvním kole. V noci bych tam ale běžet nechtěl. Je tam kanál. Nemá víko. Hrozně to v něm šplouchá. Asi tam bude teplo.
Třetí kolo bylo průzkumné. Zaprvé mě strašně zajímal ten kanál, a pak taky, kam by se dalo až doběhnout podél potoka.
Ten kanál musíte vidět. Vypadá to, jako by právě opouštěl zem. Je asi půl metru nad úrovní terénu, okolo je roztrhaný beton a to víko asi už odlítlo. Pokud měl dno, tak nebylo vidět. Brrrrrr.
Doběhnout by dalo dáááleko, je tam ale horší cesta.
Dnešní výběh jsem ukončil po 1:02 čtvrtým asfaltovým kolem. Kdybych nemusel za prací, běhal bych tam ještě teď. (nebo se topil v tom kanálu :D)

středa, ledna 25, 2006

Podpořte Tučňáka 1.díl

aneb podpora Tučňáka v těžkých chvílích
/* převzato z blogu Běžícího Tučňáka */


Včera, jak jsem řekl, tak se stalo. Ráno po proflámované noci nad papírama přibyl k pracovnímu baťůžku ještě jeden daleko objemnější - běhací. Pro jistotu jsem do něj přihodil i moiru navíc. Časový plán být v 15 hodin v lese se zpozdil o pouhých 8 minut ! A to jsem se ještě stihnul převléct v teploučké kanceláři. Nadržený po třídenním běžeckém půstu jsem vyběhl z auta a … zastavil se až u protějšího plotu. Led led a zase led.
Vyběhl jsem po obvyklé trase z Újezda nad Lesy směr nádraží Klánovice. Dalo se to ustát a díky tempu (odhaduji 8min/km) byl chladný vzduch naprosto vedlejší bezvýznamný atribut. V Klánovicích jsem odbočil na vedlejší cestu. A zase překvapení - led led a zase led. Rozdíl byl v tom, že ne led zrcadlo ale led zlomsinohu. Tak jsem cestu po pár metrech opustil a skákal jsem si po lese ve zmrzlém sněhu jako zajíc. Doskákal jsem po 47 min zpátky k autu, km raději ani nevyslovuji. Ale ten známý pocit - po běhání tam byl. Večer jsem totálně vytuhnul. Několikadenní ponocování si vybralo svou daň v podobě nemluvnětího spánku.

Těším se moc na každé běhání, a když to holt nevyjde ráno, beru si občas běhací baťoh ssebou jen tak - preventivně, co kdyby to vyšlo :)

čtvrtek, ledna 19, 2006

Ranní ledování

/* převzato z AE fóra */

Ráno to bylo u nás maso. Po obvyklé ranní duševní hygieně - jít či nejít, kdy zvítězil ten uvědomělý a ne ten líný, jsem byl před domem mile překvapen, že je sucho. Říkal jsem si, že manželka kecala, když se večer vrátila a říkala že to všechno zmrzlo. V tu chvíli jsem ovšem zapoměl na to, že naše úzká ulice sevřená starými činžáky sálajícími teplo, má zcela jiné klimatické podmínky než blízké okolí. Zatímco u nás v ulici již na výkladní skříň obchodu instalují protisluneční clonu a pivnice v rohu vyndavá plastiková křesílka svádějící ke konzumaci v dusném odpoledni, za mostem na Letné je ještě metr sněhu a zuří tam vánice.
Rozsvítilo se mi při pohledu na most, když jsem se divil proč je dnes ten chodník takový divný, bezbarvý a hrbolatý. A ... kluzký. Má idea 10+5km vzala za své při představě zdolání kopce z Ovenecké do Stromovky. Pokud bych si nerozbil hubu při cestě dolů, tak nahoru bych se už zpátky nedostal.
Vyškrábal jsem se tedy na Letnou. Při pohledu na umetený ovál zbavený sněhu a s ledem jako sklo se mi chtělo plakat. Brusle půjčujou jen v létě a to ještě s kolečkama.
Odvážně jsem vstoupil na dráhu. Náhodou zrovna nikdo neběžel, tak nedošlo ke kolizi. (Kterej blázen by tam taky v tuhle dobu běhal) První zatáčka - běželo to jinam než jsem chtěl ! Nasadil jsem tedy činský styl - cupity - cupity - cup. Zvýšil jsem rychlost z 1km/hod na 2km/hod. Pak jsem na to nějak přestal myslet a celkem se to rozeběhlo. Vynechal jsem kaskadérskou vložku na mramoru pod kyvadlem a zvolil malý okruh. Ani nevím kolik jich bylo. Pak najednou bylo 100 minut pryč a já byl moc rád, že jsem šel běhat.

úterý, ledna 17, 2006

Ranní běh za holomrazu

/* převzato z AE fóra */

Od té doby, co běhám ráno, probouzím se pravidelně mezi 4-4:15 a to i když mám ruhetag. Dneska to bylo tak jiné, že o tom musím s vámi podělit.

Obvyklé probuzení probíhá asi takto:
Hlava: "Ták, máme 4. Vstávat. Kanyana už čekají vyhřátá pod topením"
Tělo: "Mě se nechce"
Hlava: "Nemel, a koukej vstávat. Dneska máš 8 resp. 10 ..."
Tělo: "Ještě 5 minut"
Hlava: "Ne"
atd.

Dneska to bylo obráceně
Tělo: "Á 4 hodiny. To máme dneska hezký den. Že by dneska maraton ?"
Hlava: "Blbost, dneska je 2 + 3x10min +2"
Tělo: "Už se těším, vstáváme"
Hlava: "To je brzo, co budeme doma dělat zpátky v půl šestý ?"
Tělo: "Tak si zaběháme víc"
Hlava: "Plán se mám dodržovat."
po 5 minutách
Hlava i Tělo: "Tak vstanem"

Zavřít dveře do pokoje, rozsvítit v kuchyni, oblíknout, protáhnout, napít, C, protáhnout, pár schybů, napít a jdeme
Start 4:38
Hle dneska je tepleji než včera. U Planetária za 13 min. Cože ? Obvykle bývá 15.
Hlava: "To bude asi tím, že na přechodu ve Veletržní svítila zelená."
Tělo: "Ba ne, dneska je forma"
á blíží se okruh, vynulovat stopky na tragédích hodinkách Casio, které se po 10 min zamlží
start
Hlava: "To jsem zvědavej, co to bude za tragédí čas"
Tělo: "BĚŽÍME hurááá"
Hlava: "COŽE kolo 1900 m za 8:12 ?. To je blbost"
Tělo: "Cha chá, uvidíme na druhé 10minutovce"
Hlava "COŽE !!?? za 8:08 ? Hodinky se rozbily ?."
Tělo: "Když se daří tak se daří."

No abych vás dále nenapínal. Plán splněn 2km + 3x10 min + 2km celkem 13,4 za 1:09. Ty 10minutovky 4:19 resp. 4:15 za km.

Hlava: "Že by Běchovice letos pod 45 ? :-)"
Tělo: "No a zopakujeme úspěch z mládí 12min 3250 m"
Hlava: "Tak jo, schodíme 5 kilo a uvidíme"

Zamýšlím se cože taková forma v zimě ? Jedno vysvětlení by bylo. Včera byl velmi dlouhý pracovní den 7-20 a tělo bylo ve stavu nenajedení - pozor nikoliv hladovění. Jablko, dusivka, pomeranč, večer špagety se zeleninou. Že by tady byl zakopaný úspěch ? :-)