/* převzato z blogu Běžícího Tučňáka */
V mém plánu je na dnešek napsáno 1/2 v závodním tempu. Musel jsem si to přečíst 2x, abych uvěřil, že jsem si to nevymyslel. Hezky jsem se na to prospal, neboť popolední běh má v zimě ještě větší kouzlo než ranní. Trasa byla jednoduchá. Podél řeky do Klecánek (11,5) a zpět. Říkal jsem si (ostatně jako vždy), že vyběhnu a s tempem se uvidí. Půjde to - nepůjde to. Vždyť jsou jen dvě varianty.
Na první picí (hrozné slovo) zastávce bylo tempo 5min/km. Pro mě slušný, za současného klimatu, dýchání jen nosem, musel jsem si šáhnout na záda, zda mi nenarostla křídla.
Jedna důležitá okolnost: led téměr nula. Proto to mohlo fičet.
Až k otočce se nedělo nic zvláštního. Až na to, že se mi chtělo jet zpátky vlakem. JJ přepálit se nevyplácí.
Po mých dosavadních dvou maratonech jsem přemýšlel čím tělo nakopnout. Banán žaludek potěšil ale nepomohl, voda odehnala dehydrataci a čaj (dal-li se vůbec nazvat čajem) akorát zahřál. Speciální domácí výrobek s hroznovým cukrem mě ulepil, ionťák chtěl hned zase ven a Coca mě málem přizabila. Vzpoměl jsem si nedávno na firmu Nutrend, jejíž výrobky jsem kdysi konzumoval a fungovaly. Objevil jsem, že jejich Enduro snack by mohl být tím pravým.
Na otočce nastal pokus. Vyndat tubu, čichnout, poválet v ústech, sebrat odvahu to polknout. A …
Fantazie. Jako bych právě zase vyběhl od nuly. Krok se stal lehčím. Cestou zpátky jsem stihl pomazlit rozverného psíka, ale slečinky co k němu patřily, ty nechtěly.
Závodní tempo skončilo na kopečku ve Stromovce. Ale i tak 2:00:39 k mé spokojenosti. A tělo ? Lebeda. Však to znáte :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat