Je sobota, nádherný slunečný den, a já sedím v práci. Nestěžuju si, jen konstatuji. Zajímavé na tom je, že po roce jsem do práce dorazil na kole. Samotná jízda mne velmi mile překvapila. Nejen že jsem cestou zvládl několik ostrých stoupání způsobem, jako bych měl za sebou už letos nalítáno 1000 km, ale zejména to, že mi dělalo velký problém se vůbec zadýchat. Kolo ani sebe jsem nešetřil, a 17 km na biku cestou necestou jsem zdolal za 55 minut. Mám z toho dobrý pocit, protože běhací trénink udělal ze mě sportovce. Jednu chvíli jsem začal uvažovat i o nějakém duatlonu.
Původně jsem chtěl sem běžet, ale mé táhnoucí se obtíže s levou šlapkou nejsou stále dořešeny. Začal jsem užívat enzymy a kostivalovou mast. Po delším rozklusu jsem si ve čtvrtek ve Stromovce dovolil i velmi svižné 3,88 km v čase 16:56, ale v pátek jsem to při společném výklusu s Tučňákem a jeho partou z JM těžce rozklusával.
Dnes mě tedy čeká ještě jednou 17 km na kole zpět a zítra uvidím. Nemám v plánu žádné honění, a myslím, že pohodový běh z minulé neděle bych mohl v kratší podobě zopakovat.
Zbývá už jen 191 hodin do PIMu. Moc se těším.
Žádné komentáře:
Okomentovat