neděle, listopadu 19, 2006

Zkušenosti s bundou illumiNITE

Přestože mám ve skříni již dvě běžecké bundy, podlehl jsem akci výhodného nákupu a zakoupil bundu illumiNITE model Switchback Invertor.

Co bylo příčinou mého počínání? V prvopočátku zkušenost z běhu na Třístoličník letos v srpnu. Vybíhali jsme ráno v šest hodin za drobného mrholení a znatelného chladu. Zatímco já se trápil v nefunkční větrovce značky Asics, mí běžečtí parťáci Franta s Milošem si lebedili v bundách illumiNITE; v těch co běželi letos v květnu do Brna. Druhý důvod nákupu bude ještě pochopitelnější: líbila se mi.

Ihned poté co bunda dorazila, vzal jsem si ji na trénink do Stromovky. Bylo sice po dešti, ale teplo, proto má první zkušenost byla, že bunda není na léto. Ještěže má odepínací rukávy.
Nezvykle působí na pánské bundě dámské zapínání zipu. Byl jsem ujištěn, že nejde o vadu, neboť se jedná o výrobek pro americký trh. Zipy zajišťující odepínání rukávů mi subjektivně připadají méně odolné. U dámské bundy stejného typu se tento zip při třetím běhu rozbil a rukáv upadl. Vše vyřešila pětiminutová výměna jezdce zipu.

Se zkracujícími se dny a s ubývající teplotou nastalo období Tchibo. Na ranní běh již bylo třeba nasadit elasťáky a na vrch jsem zkusil novou bundu. Zatím stále bez rukávů. Musím přiznat, že je těžké stanovit teplotu, od které je komfortní si rukávy nasadit. Prozatím to vyřešila dlouhá Moira.

Ten pravý test nastal až v jeden z posledních slunečných podzimních dní. Celý den jsem se zálibou pozoroval, jak ještě hřejivé paprsky slunce přímo vybízejí k vyběhnutí. Abych však nenarušil rodinou pohodu, naplánoval jsem svůj běh až k páté hodině odpolední. Zatáhlo se, a tak volba obléct bundu byla jasná.

Teplota byla asi 14 stupňů, proto jsem si pod bundu vzal jen lehké spodní prádlo s krátkým rukávem. Týden po maratónu jsem vyrazil volně nazdařbůh s tím, že se vrátím asi za dvě hodiny. Právě volné tempo hodně napomohlo faktu, že jsem se v bundě i při relativně vysoké teplotě nepotil.

Zanedlouho si při klusu mým zamilovaným lesem s borovicemi a modříny všímám velmi divné věci. Les hoří! Ne, naštěstí ne. To zářivě červená a žlutá barva osamělého listnáče vyvolává dojem neobvyklého jasu uprostřed tmavého houští. Začalo pršet.

Zatahuji si zip na bundě a jsem zvědav, jak dlouho vydržím v bundě suchý. Tedy jen ve zvlhlém triku od potu a nikoliv od studené vody. Bunda TCM od Tchiba mi vydržela suchá sotva pár minut …

Myšlenky na déšť vystřídá pohled na zvláštní trojici. Tažný kůň osedlaný dřevorubcem a okolo pobíhá pes. Pomalu je dobíhám. Kůň se plaší a pes jde po mě. Přecházím do chůze a celá skupina se opět dostává do svého houpavého klidného rytmu.

Kontroluji čas a velím si k návratu. I beztak poběžím pěkný kus zpátky již po tmě. Záměrně vybírám zpevněnou, i když delší cestu. Jen malý úsek na konci lesa musím jít, neboť povrch typu zlom-si-nohu je obtížný i za světla. Využívám chůze k občerstvení. Noha ujíždí a obsah lahve místo v ústech končí na bundě. Stále sucho!

Poslední kilometr mám po silnici. Snad něco pojede, abych si ověřil ty reflexní plochy. Hurá! První auto v zádech. Jakmile mi po nohou přejede první záblesk světlometů slyším, jak auto za mnou zpomaluje. Výborně! Zezadu jsem vidět.

Teď auto proti. Svítí dálkovými. Než stačím přimhouřit oči, řidič světla tlumí a dává blinkr. Výborně, i zepředu to funguje. Odhaduji tu vzdálenost alespoň na 200 metrů.

Dobíhám po více jak dvou hodinách naprosto spokojen. Povedl se mi skvělý běh, jsem v suchu, tělesná teplota akorát a hlavně s pocitem, že jsem v bezpečí. V bezpečí před normálními řidiči, kteří mě včas vidí.

Na druhý den se citelně ochladilo a svou sílu ukázal i severák. Zkusil jsem si vzít stejnou kombinaci oblečení jako předchozí den. Silný vítr dul až se stromy ohýbali, na kůži se mi však nedostal. Také poslední vlastnost bundy – větruodolnost mohu jen potvrdit.

Jednu vadu bundy jsem však objevil. Neochrání vás proti psům.

...

Uplynulo pár dní a běhů a já jsem považoval za vhodné bundu vyprat. Přestože mě Miloš i štítek varovali před teplotou praní, vložil jsem bundu do kýble s teplejší vodou, než bylo žádoucí. Výsledkem bylo zmizení reflexního potisku na několika místech... Bundu je totiž nutné prát v maximální teplotě třicet stupňů a nikoliv ve vodě, ve které člověk sotva udrží ruku.

Na stránkách dovozce je návod na správné praní a po mém upozornění bude vkládán i ke každé bundě. Jen doufám, že zbylý potisk vydrží šetrné praní a nezmizí jako pára nad čínskou polévkou.

Žádné komentáře: