Po dnešním proběhnutí jsem si opět naplno uvědomil svou závislost. Nemůžu bez toho být. Sice se možná již trapně vymlouvám na práci, která mi v běhání zabránila, ale jinak to nejde. Neběhat se pak podepisuje na všem ostatním. Na těle i na duchu.
První běh tohoto týdne se odehrál ve čtvrtek. Zatímco rozumní lidé s příchodem orkánu zalézali do sklepů, partička „postižených“ se vydala do Stromovky na pravidelný trénink. Tak jsem zvědav, kolik nás dnes přijde; zněla první věta Jardy Mirka Požára u haly neoblíbeného pražského klubu. Zatímco se Jarda Mirek převlékal sám v teple šaten, já, přidržující se dopravní značky a dělajíce větrného kohoutka, jsem vyhlížel další účastníky.
V 18.03 nikde nikdo a proto jsme se s Jardou Mirkem vydali do Stromovky. Jůů, tady to nefouká! Konečně jsme se i slyšeli a klesali na ovál ke Šlechtovce. Můj slabší zrak odhalil, že proti nám … no to snad ne, nějací blázni za vichřice běží! On to Miloš, Rosťa, Evžen a Petr (nemýlím-li se). Chvilinku jsme počkali a dorazil ještě Radek s dalším Petrem.
První kolečko nám bylo hej. Obvyklé povídání, pokřikovaní na fotbalisty neoblíbeného klubu. A najednou fuííí. Jakoby někdo tlačil na pravou stranu. Vítr si s námi chvilku pohrával, ale nedostal nás. To by se běhaly stovky!
Miloš nás odvelel na kopečkové kolečko okolo Ruského vyslanectví. Když jsme se vrátili do parku, tři jsme odbočili na malou potřebu. Prásk! Těsně vedle močícího Rosti padla větev velikosti mého stehna. Nu co, vždyť se nic nestalo, tak jsme běželi dál.
Čím dál častěji jsme ty větve přeskakovali. Na konci druhého kola jsme viděli už i padlý strom. Byl nejvyšší čas park opustit. Díky bohu za hezkých 17 km ve zdraví.
Dnes jsem při zpáteční cestě Stromovkou viděl, že ten padlý strom měl bratříčky. Všichni pěkně leželi ve směru větru. Jsem potěšen, ze příroda má řád.
A to dnešní běhání? Také něco přes 17 km. Zpočátku (prvních 8 km) jsem si připadal jako bych neběžel dva měsíce. Vložil jsem do trasy kopeček okolo Zoo (100 m převýšení) a hned bylo lépe. Neustále se mi potvrzuje to, co už vím. Je mi po běhu lépe na těle, lépe mi to myslí (i když rozdíl navenek asi není vidět) a hlavně mám bezva náladu. Běhat je dar.
Žádné komentáře:
Okomentovat