úterý, října 28, 2008

Za dechem hor I.

Tma. Časná mlha přikrývá betonové předměstí. Ve vyhřátém povozu dvě dámy zvolna navazují nit předčasně ukončeného spánku. Jede se za sluncem, na východ. Bílé kužely lamp osvětlují šedou hmotu, krajina ani náznakem nehlásí blížící se svítání. Odříznuti od života, v plechovém nic, míjí zelené cedule: Pečky, Kolín, Poděbrady, Hradec Králové. Milosrdná, teskná, mámivá, poddajná. Tma.

Světlo. Slunce zprvu zvolna, záhy v plné síle vše osvětlí. Noční student zhasíhá světlo ve svém pokojíku. Pekař vytahuje z pece poslední várku. Krajina již není skryta, dámy se probouzí a povoz se plynule sune k cíli, k Náchodu. Ten za svůj název údajně vděčí tomu, že se tudy chodilo do Polska. Dnes se tam přes Náchod jezdí auty.

Jednou za rok, v poslední říjnovou sobotu, není Náchod tím městem, přes které chodí nebo jezdí; stává se cílem. Cílem pro více než tři stovky lidí, kteří sem přiběhnou z Hronova. Někteří jen tak, protože chtějí, jiní měří délku svých kroků s ostatními. Všechny však spojí radost z toho, že můžou.

Pro Náchod je to velký den. Početný zástup ochotných a milých lidí zajistí běžcům čísla, místa na převlečení, sprchy, pamětní ručníky, teplý čaj, autobusy do Hronova a policisty. Ti zařídí, že běžci mají ten den přednost. Náchoďané obsadí centrum města a vytvoří atmosféru, ve které se cítí vítězem každý. Jak triskní se v tomto porovnání jeví doběh pražských Běchovic, se kterými je běh Hronov – Náchod srovnáván.

Letošní změněná a delší trasa podél Metuje je úchvatná. Nejdříve vzdálené chvění, blížící se vzdechy a vzápětí postavy nořící se z mlžného oparu vznášející se z louky vedle kolostezky. Obrázky dechu hor.