úterý, května 08, 2012

UDAZDO :ŠENEB LEVAP

Laskám v rukách jednu z pětiset výjimečných knih s precizně zpracovanou obálkou, tak odlišnou od křiklavých přebalů mamutích nakladatelství chrlících do prodeje všemožné i nemožné tituly. Jde o výtvarně slovesné dílo bytostného běžce Pavla Beneše ODZADU. Kniha, jen co dorazila, zaujala čestné vrchní místo na stolku. Pokaždé, když ji míjím, neodolám a alespoň pohledem ji pohladím. Nejprve jsem do ní opatrně nahlížel, listoval v ní odzadu i odpředu, až mě zcela vtáhla do autorova života. Nacházím v ní slova k zamyšlení i k pobavení, lecos Pavel odhaluje ze svého profesního i soukromého života.

Kdo je Pavel Beneš? Především člověk, kterého si nelze neoblíbit. Upomínám se na naše první setkání v sokolovně před startem Kbelské desítky. V davu běžců ovanutých předstartovním stresem vyčuhoval nejen svou výškou, díky které bere věci s nadhledem (a odzadu), ale zejména svou bezprostřední radostí z běhu příštího. Toto potěšení životem čiší z celého díla. Co Pavlovi běhání přineslo do života můžete vidět ve Fokusu ČT Honzy Dufka v dílu nazvaném "Běh". Jeho příběhy z běhání na denněmíle (dailymile.com) by zasloužily samostatné knižní vydání.

Pavel Beneš je ale také přední český grafik a své zkušenosti předává jako profesor na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Jeho práce lze najít na www.benes.cz. Pavel je dvorním grafikem sdružení Pomocné tlapky, které vychovává čtyřnohé pomocníky pro handikepované. Jeho postavičky labradorů nesou jeho nezaměnitelný rukopis i humor a vyjadřují hlavní cíl Pomocných tlapek: pomoc asistenčních psů jejich kamarádům.

Pavlovu knihu nelze striktně zařadit mezi běžeckou literaturu, ani mezi umělcovy memoáry. Nejbližším přirovnáním je blog, ale i tento náhled zní lacině. Kniha ODZADU je jednoduše umělecké dílo, které potěší a pohladí. Mohu jen vřele doporučit.

Trailer o knize
Trailer od Vojtěcha Jasanského

úterý, května 01, 2012

Miloš říkal aneb ošpuntujte

Miloš sice neříkal: "Ošpuntujte!", spíše "Odšpuntujte po vydařeném závodě, ovšem pokud jste předtím vypili dostatečné množství vody", ale říkal také mnohé o tom, jak důležité je měnit boty. Nejen této jeho rady se řídím od počátku svého běhání. Poučka o prospěšnosti změny bot nejen z důvodu rozdílného povrchu, ale zejména pro zdraví pohybového aparátu, se v mém případě poněkud zvrhla. Psychiatr by mi letmým pohledem do společného botníku přisoudil zřetelnou úchylku. Ano, pro boty mám slabost. Dvanáct párů už je přespříliš, proto jsem dva páry nejzasloužilejších odeslal zahradníkům. I tak, zůstala v depu rozmanitá skladba značek a typů: od minimalistických Vivobarefoot Evo, přes Inov-8 Xthalon 212 a krosové Adidas Adizero XT, Asics Fuji ES až po silniční klasiku Mizuno Rider, Ultima a Asics Kayano. Některé samozřejmě v několika vydáních.

Podle čeho boty vybírám? Odzkoušené podle ceny. Nepotřebuji vlastnit nejnovější model, rád si počkám na výprodej nebo zajímavou akci. Případně sáhnu do zásob skvělého německého 21run.com. U dosud neběhaných bot vybírám podle vlastností, které od nich očekávám a podle jejich vzhledu. Jednoduše se mi musí líbit. Tímto způsobem jsem si loni na PIMu vybral krosovou novinku Asics Fuji ES. Potřeboval jsem boty na Beskydskou sedmičku, vhodné do terénu, lehké, ale zároveň tlumivé. S Inov 212 jsem si na 80 km v Beskydech netroufl. I když mě Inov-8 vedou k došlapu na střed, při únavě si tělo začne hovět na patách.

Přestože byly výběhy v Asics Fuji ES (287 gr) v terénu více než příjemné, stále to nebyla ta správná bota na ultrakros. Sice byla lehká, rychlá, tlumivá, ale nebyla zcela pohodlná a její podrážka byla příliš hladká. Představa šesté hodiny v této botě ve mě vyvolávala obavy. V létě měl René Bruk v jeho behshop.cz akci na modely značky Adidas. Zkusil jsem mistrovské (běhá v nich Dan Orálek) Adizero XT. Jsou neznatelně těžší (295 gr), ale první dojem potvrdil i úspěšný doběh zářiové B7 bez jediného pádu, otlaku či puchýře. Bota měla ideální parametry pro ultrakros: přijatelnou hmotnost, dobrou tlumivost, sníženou podrážku v porovnání například s Mizuno Cabracan.

Letos jsem podlehl reklamě, jedinečnému designu a samozřejmě ceně na 21run.com (60 % české ceny). Asics pro letošní jaro připravil dvě novinky řady Fuji. Těžší Attack (308 gr) a lehké Racer (245 gr). Koupil jsem oba modely. Attack jsou jasnou volbou na Silva Nortica Run. Silva se běží v terénu, není to ale kros, jaký můžete zažít v Beskydech nebo na Šutru. Attack jsou jedním slovem pohodlné boty do terénu, které zvládnou nerovnosti a podrží i po 90ti kilometrech. U modelu Racer bych s ultra váhal. Jsou jakousi přechodovou botou mezi minimalismem a tlumením. Jejich nespornou výhodou je nízká hmotnost, dobrý záběr a nízká podrážka udržující kotník mimo nebezpečí zvrknutí i při běhu v kořenech stromů. Nižší tlumení ji pro mě odsuzuje k běhu do distance maratónu.

Jakou souvislost má toto vše s nadpisem? Porovnám-li Asics Fuji Racer s Inov-8 Xthalon 212 vychází lépe Inov-8. A to právě kvůli znatelným špuntům, kterými podrážka Inov-8 oplývá. Nižší tlumení Inov-8 je podpořeno špunty. Noha v botě má tak nejen lepší kontakt s povrchem, ale tlumení je srovnatelné s Asics Fuji Racer. Podobné je to i u porovnání model Ascis Fuji Attack a Adidas Adizero XT. Adidas má zřetelnější profilaci podrážky, díky které, ačkoliv je i zde bota nižší, poskytuje srovnatelné tlumení s Asics Fuji Attack. Takže ošpuntujte! Vítězem v kategorii ultrakros se stává Adidas Adizero XT v zádech s Asics Fuji Attack a v kategorii kratší kros Inov-8 Xthalon 212 s nepatrným odstupem před Asics Fuji Racer.

Tento můj test není obecným návodem jak vybrat botu. Vždy záleží na tom, pro koho je bota určena a do jakého terénu. Nemohu si na závěr odpustit poznámku ke speciálu "Boty" časopisu Běhej. Dost mi v přehledu bot chybí globální značky Adidas, Nike a Puma. Přestože jsou jejich doménou i jiné sporty (stejně jako u Asics) a fashion, mají v nabídce sakra dobré boty, které by neměly v přehledu běžeckých bot chybět. Pro Adidas mluví nejen jeho top řada Adizero, i u Nike a Puma se najdou modely, kterými nepohrdne ani závoďák. Stačí si vzpomenout na jedinečné Puma Complete Phasis. Připadá mi, jako by speciál podlehl módě minimalismu. Kam vítr, tam plášť. Netvrdím, že je minimalismus špatný, ale není pro všechny. Já musím opatrně.